Najdete nás také na sociálních sítích

Rizika bez rizika

Výškové práce a arboristika.

Péče o dřeviny v Praze 13

V tomto článku bych se chtěl trochu pověnovat péči o dřeviny v naší části Prahy, Praze 13. Ačkoli se jedná o sídliště, je zde poměrně dost zeleně a čas od času zde proběhne nějaká údržba. Nemyslím zrovna sekání trávy, to zde probíhá pravidelně, ale například výsadba nových dřevin. Bohužel zde již nějaké ty nedostatky shledávám, jednak ve frekvenci obměňování starých dřevin za nové a zejména pak v následné péči. Je jisté, že odborná péče o stromy není nejlevnější, ale vzhledem ke zvyšujícím se nárokům na stromy z důvodu klimatických změn jako je málo srážek a stoupající teplota, je důležité udržet vzrostlé stromy v dobré kondici a nově vysazeným pomoci tento stres překonat. Při pravidelné péči o dřeviny bychom pak nemuseli vídat mrtvé stromy podél cest, jejichž odstranění trvá několik let. Kdyby byly odstraněny včas, mohly zde již růst stromy nové. A jejich počet je na poměrně malém území v řádu desítek. To samé platí i pro stromy výrazně poškozené, které nemají již žádnou perspektivu.

Poslední roky nás přes léto trápí vysoké teploty a sucho. Praha se snaží nám zpříjemnit tyto dny pomocí kropících aut, jež projíždí chodníky a ulice, které „sprchují“. Tento efekt však ve čtyřiceti stupňových vedrech brzy vyprchá a veškerá voda se během pár vteřin odpaří. Zastávám názor, že kdyby tato voda byla využita k zálivce stromů, bylo by to mnohem prospěšnější, neboť zdravé a silné stromy podél chodníků zajišťují svým stínem mnohem lepší klimatické podmínky než výše zmíněné kropení. O dalších benefitech stromů ani nemá cenu mluvit. Náklady na vodu a zaměstnance by zůstaly +/- stejné. Zejména mladé stromy by v prvních letech na novém stanovišti zálivku potřebovaly, i když rozhodně nelze říci, zda za jejich úhynem stojí jen sucho.

Nejen sucho a horko však stromy ohrožuje. Typickým příkladem je místní sakurová alej, kde je více než polovina stromů poškozena popraskáním kmene kvůli střídání mrazu a tepla, tzv. korní spálou. A nejedná se pouze o sakury. Tento problém, kdy v zimních měsících slunce intenzivně ohřívá jižní stranu kmene, kde začne proudit míza, jejíž zamrznutí během noci výše uvedené poškození způsobí, by se dal z velké části eliminovat ochranou kmene, která ohřívání během dne dokáže výrazně omezit. Možností je více – aktuálně se nejvíce používá nátěr speciální barvou nebo obalení kmene kokosovou rohoží. V praxi jsem našel i obalení bambusovou rohoží viz. foto. Bohužel stromy poškozené korní spálou nemají v delším horizontu moc dobré vyhlídky a z mého pohledu akorát zabírají místo pro nové stromy, jelikož dříve nebo později stejně uhynou a budou muset být nahrazeny. Jenže se tak neděje, a tak se můžeme setkat s ohyzdami (zcela nevzhlednými dřevinami), které kvůli přerušení toku živin z jižní strany mají výrazně deformované koruny a odumřelé terminály. Podobný problém může nastat i při běžném sekání trávy, kdy pracovníci s křovinořezy strunou opakovaně poškozují kůru stromů.

Dalším bodem péče o dřeviny je péče arboristů. Řada stromů by potřebovala větší či menší zásah odborníků, kteří by provedli zdravotní řez. Odstraněním suchých a poškozených větví by se eliminovalo riziko rozvinutí houbových chorob a zajistila se dobrá vitalita stromů. U stromků mladších, které jsou již nějak poškozené by odborníci mohli posoudit, zda je možné řezem strom zachránit nebo ho raději rovnou odstranit a nahradit novým. Zde je však důležité, aby práce prováděli skuteční odborníci. Firmy, pečující o zeleň, jimi však asi nedisponují, což dokazují některé řezy větví. Větve uříznuté na pahýl zpravidla odumřou a stávají se vstupní branou pro houbové a jiné infekce. Z hlediska vitality stromu je pak lepší odstranit raději celou větev, ale i tak je zřejmé, že kdyby řez provedl arborista, větve by mohly zůstat ve zkrácené míře zachovány, aniž by zasahovaly do chodníků.